„Velkou část sociálního chování se člověk naučí právě u jídelního stolu. Byla by velká škoda, kdybychom toho nevyužívali u vlastních dětí,“ píše se na straně 95 publikace „Aby děti správně jedly“ od autorské dvojice Annette Kast-Zahn a Hartmuta Morgenrotha. A jaké konkrétní rady nám autoři k jídelnímu stolu přinášejí? 4 tipy pro stolování s dětmi.
A proč je důležité, aby si dítě nezvykalo se při jídle dívat na televizi, číst si nebo hrát hry, ale aby sedělo u stolu? Nejde jen o nějaké výchovné pravidlo , které by chtělo něco zakazovat. Jde o to, že děti si stereotyp snadno převezmou i do dospělosti a takový zlozvyk, jako je věnování se při jídle jiné aktivitě, se pak může stát základem pro obezitu.
Čtěte také: Jak naučit dítě jíst příborem
Ve chvíli, kdy necháme zcela na dítěti, co bude jíst, kdy to bude jíst a jak (např. u televize apod.), dříve či později se nevyhneme slzám nebo křiku či minimálně špatné rodinné atmosféře nebo vlastnímu stresu. Nejsou nereálné příběhy, kdy dítě jedlo jenom kuře s hranolky a kečupem, jiné osm jogurtů denně a jiné, už ve školce, se stále krmilo pouze z lahve.
Stolování s dětmi ovšem nemusí být tak dramatické. Proč se například neptat dítěte, co chce udělat k obědu? Váš potomek je totiž limitován možnostmi, na které si v tu chvíli vzpomene, a ve výsledku může být naštvaný, že si třeba ráno nevzpomněl na to, co by si rád dal odpoledne.
Podívejte se na dětské židličky pro stolování s dětmi, najdete je ZDE.
Neznamená to ale, že bychom dětem neměli dávat možnost volby – měli. Ovšem místo „Co chceš jíst?“ by možnost volby měla spočívat v (ne nutně nahlas položené) otázce „CO chceš sníst z TOHO, co jsme ti připravili?“ Na místo otázek KDY a JAK je pak vhodná dobrovolnost při odpovídání na otázky, ZDA si přeje jíst a KOLIK toho chce sníst.
Dovolte dítěti sníst, kolik si přeje. (Samozřejmě nejedná-li se o sladkosti nebo vyloženě nezdravá tučná jídla.) Zakazování jídla pod pohrůžkou, že už snědlo dost a bude tlusté, vytváří na dítě nepříjemný tlak, který má jediný výsledek: dítě bude na jídlo myslet ještě intenzivněji.
Čtěte také: Jak naučit dítě polykat léky
Podobně neúčinně funguje i tlak na výběr jídla. Nucení do určitého typu jídla většinou vyvolá v dítěti ještě větší nechuť. Je zde na místě větší důvěra v to, že tělo si „řekne“ o to, co potřebuje. Dětské preference se často mění a není třeba z toho dělat skandál. Jeden den dítě hrášek nejí a za dva dny se jím bude klidně ládovat po lžících.
Možná se o tom snadno mluví a hůře se to dělá, nicméně děti se učí nápodobou, a tak jim učení půjde mnohem snadněji, když v nás budou mít dobrý příklad. Že pro trochu oddychu rádi večeříte u oblíbené detektivky nebo snídani nahrazujete nervózním kafem a cigaretou? Pak ale těžko můžete synovi vyčítat, že neobědvá způsobně u stolu.
Rádi byste děti takovým či podobným pravidlům naučili, ale nevíte jak? Může v tom pomoci kniha „Jak naučit děti pravidlům“, opět od dětské psycholožky Annette Kast-Zahn.
Maminka Vlaďka