Jak naučit dítě chodit? Když můj syn začal kolem desátého měsíce lézt, moje neteř už chodila kolem nábytku, občas se pouštěla a udělala už i pár kroků sama. Syn si dával na čas a nikam nepospíchal, to mu zůstalo do dnešního dne. V článku jak naučit dítě lézt jsem popsala, že nemusí být vždy problém jen ve vašem „pomalejším“ dítku, ale může se ukázat na straně toho rychleji učenlivého dítěte.
Můžete si i zjistit, v kolika měsících jste začali chodit vy; většina mamin si vede deník, a třeba v něm zjistíte, že ani vy jste se nikam nehnali. Na to jak naučit dítě chodit není jednotný recept, ale myslím, že krom načasování je průběh u všech dětí dost podobný.
Nejde to rychle a je k tomu potřebná veliká dávka trpělivosti, ostatně jako u všeho ostatního, když se jedná o miminka. Velmi záleží na prckovi, jak se mu chce a kdy je na to připraven. Předchází tomu hodně práce, ale také srandy s tím malým špuntem.
Když malý už lezl, začali jsme pomalu trénovat sezení, které ale zvládl velmi rychle. Přesný čas si nepamatuji, ale s lezením a formováním jeho svalové hmoty se začal pomalu posazovat. Dávala jsem mu různě hračky, aby po nich začal sahat a tím cvičil rovnováhu. Protože jsem se bála ho zvedat ze sedu a stavět ho na nohy, zašla jsem opět za pediatričkou.
Ukázala mi cvik, kde se ze sedu dítě samo přitáhne do stoje. Dítě sedí, a vy mu dáte ruce a necháte ho, aby se samo přitáhlo a stouplo si. Ale pozor: u tohoto cviku nesmíte dítěti pomáhat a tahat ho rukama do stoje, abyste mu neuškodili v budoucnu. Je potřeba nechat dítě, aby se přitáhlo k Vám samo, svojí silou. Řekla mi, ať mu dám čas, že je vidět, že nikam nespěchá, a ať cvičíme ruce.
Čtěte také: Jak naučit dítě bruslit
Kolem 11 měsíce si můj syn poprvé stoupl v postýlce. Přišla jsem do ložnice a viděla svého syna na dvou, jak se na mě čile směje. Pocit štěstí ve mně rostl, asi jako v každé z nás, když je náš potomek úspěšný. Jakmile se poprvé postavil, doufala jsem, že se brzy rozeběhne.
V mém okolí byla spousta mamin, které používaly dětská chodítka. Mně se to také líbilo, že děti mohou běhat po dvou a u toho sedět a vlastně jezdit v chodítku po zemi. Proto jsem se chystala, že také jedno koupím, ale opět mě v tom má zlatá pediatrička zastavila.
Takže dětské chodítko jsme zamítli.
Čtěte také: jak naučit dítě plavat
A co boty? Dítě stojí, a tak je čas mu jít koupit nějaké pěkné značkové papuče? Jasně, že ne. Rozhodně ne hned. K tomu, aby se správně vyvíjela klenba u nohy, je fajn nechat dítě lítat bosaté; jakmile začne došlapovat na paty, tak je možné nazout mu střevíce, ale pokud to není nutné a máte možnost ho nechat běhat více bez bot, nespěchejte na to.
Co mu ale nazout můžete, jsou ponožky, které mají protiskluzovou podrážku. Zde rozhodně zajděte do obchodu a neváhejte koupit ve slevě třeba 20 párů. Tak jsem to udělala já.
No, tak si to shrneme: syn už stojí, drží se nábytku, sedí, reaguje na své jméno, občas i udrží věci v ruce. Tak, a jak ho teď donutím odlepit se od nábytku a chodit? Jak naučit dítě chodit je věc zapeklitá a odlepit se bude muset sám. 🙂
Dětskou zdravotní obuv najdete ZDE.
Dejte dítěti čas. Ačkoliv neteř běhala už v 10-11tém měsíci, můj syn první samostatné krůčky od nábytku ke křeslu udělal až v 16tém měsíci. Jakmile sám první krůčky udělá, rozhodně to s ním můžete začít trénovat. Počkejte, až ten velký první krok udělá dítě samo od sebe a začne chodit. Je to znak toho, že už je odhodlané pro další obtížné úkoly a je na chůzi plně připravené.
Jakmile se poprvé odlepil, udělal krok a spadl na zadek, tak po velkém potlesku a slávě jsme chůzi začali trénovat způsobem posílání si prcka od taťky k mamce. Nejprve malé mezery, a jakmile malý ušel sám 2-3 kroky, mezery jsme zvětšovali.
Jako u všeho, nesmíme zapomenout na odměnu a motivaci. Odměna ale nemusí být pokaždé auto nebo panenka pokaždé, když udělá o krok navíc, to by se naše peněženky pěkně prohnuly, ale stačí potlesk, obejmutí, dobrůtka, nebo si jít pohrát s jeho oblíbenými hračkami a nic netrénovat aspoň chvilku.
Pokud na svého prcka nebudete spěchat, věřte mi, že bude vyrovnanější, klidnější a spokojenější. Vám se to v budoucnu vrátí tím, že nebudete muset u svého dítěte řešit žádné zdravotní problémy např. s páteří nebo kyčlemi, a můj syn je toho zářným důkazem.
Začal sice chodit oproti jiným dětem podstatně později, nicméně ho to nikterak nepoznamenalo a důkazem budiž to, že nyní úspěšně udělal přijímací zkoušky na střední školu a klid a pohoda z něj jen vyzařuje.
Maminka Marie